+420 602 201 698

První schůzka – jak se /ne/bavit?

Radami, o čem na první schůzce mluvit nebo naopak mlčet, se to jen hemží. I já jsem tomu věnovala pár příspěvků, ale faktem je, že oddělit tlustou čarou vhodná a nevhodná témata lze jen těžko. Pokud totiž ti dva umějí naskočit na stejnou vlnu, nemusí být tabu vůbec nic. Dialog se pak rozvíjí asi tak, jako kdyby spolu oba ze slov pletli pomyslnou housku. A je úplně fuk, o čem ta houska je…

Náš malý tým, Míša, Vláďa a já, jsme se sešli na pracovní schůzku, abychom nacvičili pár dialogů na video, které chystám. Řekli jsme si, že začneme tím, jak by to vypadat nemělo, jak by se k sobě partneři chovat neměli, ale nakonec z toho vzniklo něco jako dadaisticko – surrealistická skeč. Stát se to v reálu, vsadím boty, že by se ti dva na rande váleli smíchy stejně jako my. Posuďte sami, zde autentický záznam.

M: Pane, vy špatně vidíte? Že jste si ke mně sedl?

V: Nikoho lepšího jste nemohla sehnat!

M: A vy nikoho hezčího, když jsme tady sami.

V: No jasně, tím se to vysvětluje. Všechny židle byly stejný, jen tahle jiná, to je tím, že na ní někdo seděl. Ale víte, co by mě zajímalo?

M: Ne.

V: Proč jste si sedla právě na tuhle židli?

M: Dobrá otázka! Protože byla jediná čistá..všiml jste si své židle?

V: To je samý překvapení..A čím si vysvětlujete, že ta jediná, židle, na který sedíte, byla čistá?

M: Přinesla jsem si ji z domova.

V: No vidíte, to je dobrej nápad, až příště půjdu do restaurace, tak si tam taky přinesu svoji židli.

M: Tak to můžeme jít spolu, vy vezmete židli, já stůl.

V: Dobrá, tak to zkusíme. Jenže když budeme mít stůl, můžeme u něj sedět oba, ale na židli můžete sedět jenom vy a já budu stát.

M: Můžeme se střídat, třeba po půl hodině.

V: Jako že já bych seděl na židli a vy byste seděla na stole…?

M: Já taky můžu ležet na tom stole.

V: No vidíte, konečně to začíná být flirtový rozhovor. Jakým způsobem nejradši ležíte na stole?

M: Aha…vlastně čelem k partnerovi, teda k potenciálnímu partnerovi.

V: Jo takže vy ležíte na stole, jen když tam máte potenciálního partnera?

M: No jistě.

V: To může být zajímavý.

M: To máte stejný, jako když ležím na pianě. Tam taky ležím jenom když na něj někdo hraje. Přece si na něj nelehnu, když tam nikdo není?!

V: Aha. Jedná se o takový to křídlo, co je polootevřený?

M: Ano.

V: A vy si leháte jako..

M: Když je zavřený.

V: Aha, já myslel, že si tam leháte, když je otevřený, a jak on hraje, tak vy se vlníte na tom pianě…

M: To je pravda, hlavně už mě od té doby nebolí záda. Mám to místo masáže.

V: Masáž klavírem v tomhle případě? To není špatný. No, na pianě se dá dělat hodně věcí! Co jste na něm už všechno dělala?

M: Já jsem pianová panna…

V: Panna, jo??? To jste na tom pianě asi jen utírala prach.

M: A vy jste nějakej divoch klavírní?

V: No jasně, já jsem virtuos. Sice neumím hrát na ty klávesy, který tam jsou, ale přesto jsem klavírní virtuos.

M: Jo? Povídejte, co tím máte na mysli?

V: No to vám ukážu. Takže kdybyste si jako lehla, budeme simulovat piano.

M: Takže vy ani nepotřebujete ty klávesy…

V: Ne, když na ně stejně hrát neumím.

M: Vy vlastně nepotřebujete ani to piano, já ho klidně můžu hrát.

V: Dobře, takže piano bude tenhle stůl, vy si na něj lehnete stejně, jako si leháte na piano, a já vám ukážu, jaký to jsem virtuos.

M: Dobře, dobře.

V: No tak výborně! A podívejte, kolik najednou přišlo lidí! Předtím tu bylo prázdno. To se vám bude líbit!

M: Jo, to jo…

V: A já vám ukážu, co všechno se na pianě…

SMÍCH.

Nejde o to, jít na schůzku s návodným manuálem a do posledních chvíle šprtat poučky, co a jak říct, jak se posadit, kam se dívat, o čem se bavit. Při troše nadsázky je úplně jedno, jestli se ti dva budou bavit o počasí nebo pohlavních chorobách. Každé téma lze totiž uchopit nudně i zajímavě! V souvislosti s počasím lze poutavě vyprávět, co jsme kdy dělali za bouřky, sněhové vánice, ve vedru….A co se pohlavních chorob týče, stačí připomenout film Vrchní, prchni! Dotazem na knihu o tomto tématu se originálně seznámí student medicíny s prodavačkou v knihkupectví.

Podstatné je být příjemný, umět se „sladit“ a pak už to jen rozvíjet.

A ze všech nejdůležitější: nikdy nevycházet ze cviku! Tak se do toho dejte.

Valentýnská Večeře s vraždou

Dnes máme Valentýna, to ví každý, srdíčka a další symboly lásky ve výlohách obchodů nelze přehlédnout. A já jsem se rozhodla, že si splním sen a tento den nabídnu svým singles něco nevšedního, nějaký mimořádný zážitek: Večeři s vraždou! Bylo by přece skvělé pojmout oslavu dne zamilovaných nekonvenčně, originálně a kreativně – hraním detektivního příběhu, v němž by účinkovali sami singles a při té příležitosti se blíže poznali! Tahle myšlenka mě „posedla“ docela nedávno, ráno, při šlapání na kancelářském rotopedu a pití kávy s kardamomem. Zbývalo ještě najít vhodného partnera, který má takový event ve své nabídce, byť třeba ne na Valentýna…a povedlo se!

Všechny příznivce Flirtohraní tedy můžu potěšit zprávou, že příští rok, v pátek 14.2.2020, proběhneseznamovací  Večeře s vraždou v krásném prostředí Hotelu Pod Zvičinou. Radovat se mohou i zájemci z Moravy, kteří mi už tolikrát psali a volali, kdy nějakou akci udělám tam….Hrát se bude krimi-thriller, na němž právě pracuji. Jde v něm o lásku, žárlivost a závist, nevěru a intriky, tajemné rituály, ale i o mocenské hrátky ve vztazích …no a samozřejmě o vraždu.

Účastníci se nejen výborně pobaví, ale protože spojujeme prvek zábavy, kulinářských hodů a navazování kontaktů, skvěle se i najedí, napijí a dostane se jim seznamovacího koučinku včetně ukázek flirtových rozhovorů. O témata nebude nouze, už samotné společné účinkování v detektivní hře nabízí bezpočet možných námětů a otázek! Sleduje moje stránky, kde budu pravidelně zvěřejňovat další informace.

Jak na maniaky růžové

Je sice prima vidět sklenici napůl plnou místo poloprázdné. Není pochyb ani o tom, že s optimistickými šťastlivci je člověku tak nějak tepleji na duši. Jenže jsou i tací, kteří jednobarevným viděním svého mikrosvěta světa pěkně lezou na nervy. Určitě je taky znáte! U nich je vždycky super: rodina i práce, zdraví i obydlí, prostě všechno. U ženských představitelek této růžové posedlosti slýcháme, že manžel má novou a teď už konečně tu nejlepší práci ze všech možných. Jak to, divíme se. Co bylo špatné na té minulé? Cítil se přece ve svém živlu, jak jsi říkala….Ale kdeže! Vládly tam tak strašné poměry, že skončil u psychiatra a nebýt téhle nové šance, kdo ví, jak by to s ním dopadlo! Se vztahy je to stejné. Ten aktuální je samozřejmě absolutně ideální a předchozí byl totální omyl. Okamžikem výměny „koní ve stáji“ vždy nastává hodina vzácné objektivity: bývalý pil, nedával peníze, zahýbal, byl sprostý jak dlaždič…atd. Argumentace, s níž nový protějšek propagují a minulý zatracují, je vždycky pádná a nenapadnutelná. Jasně. Kdo by se pozastavoval nad tím, že někdo nechce žít s nemakačenkem, pijanem, sprosťákem, proutníkem? Nebo sice se zazobancem, ale náfukou, arogatem a držgrešlí? I milenky ženáčů bývají zality růžovou polevou a člověk si klade otázku, jestli jen navenek nebo i uvnitř. I ony mívají toho zaručeně nejlepšího pod sluncem, božského, nebo snad dokonce samotné ztělesnění boha za zemi….teprve když přeteče trénovaná trpělivost, prodere se na povrch spodní a konečně pravdivý proud. Dotyčný byl slibotechna, slaboch, zbabělec a lhář. Hlavně ovšem egoista. Do vztahu nikdy moc neinvestoval, hlavně z něj čerpal. Takže vezme-li se to kolem a kolem, pozitiva včetně postelových zážitků silně zaostávala za negativy…. Podobná hodnocení slýcháme od většiny rozcházejících nebo rozvádějících se. Jak jsem mohla být tak dlouho zaspelená, zblblá, zmanipulovaná, ptají se samy sebe i přátel a touží po jejich rychlém pochopení. Najednou se jim hodí veškeré kritické poznámky, kvůli nimž se dříve rozčilovaly nebo přátelství dokonce ukončily. Netýká se to samozřejmě jen žen, chovají se tak i muži. Třeba ti, kteří bezvýhradně podlehli nějaké femme fatale a odmítali vnímat všechny jiné barvy kromě růžové. Jako jeden čtyřicátník, nazvěme ho třeba Karel. Před pár lety se nechal svést půvabnou servírkou. Dravostí a živočišností ho uhranula natolik, že ani za nic nechtěl vidět její odvrácenou tvář: hysterii, koketerii, povrchnost, vypočítavost. Když na oslavu svých narozenin, kde samozřejmě nechyběla, pozval své nejlepší přátele, sklidil rozpaky a kritiku. Vyzývavá, drzá, taková lepší coura, má spadeno na tvoje prachy, na balkoně sváděla i mě, dozvěděl se. Naštvalo ho to. Mrzká závist, odsoudil je a veškeré argumenty smetl ze stolu. Že nesedí na růžovém obláčku, ale šlápl do pořádného kýblu exkrementů, mu došlo až ve chvíli, kdy vybrala jedno a chystala se na jeho druhé konto. Jakmile jí odmítl svěřit další kreditku, vyrazila proti němu s nůžkami. Unikl o vlásek a dodnes tenhle drsný zážitek pokládá za nejlepší terapii. Řekl to i kamarádům a ti s ním jeho vítězství nad nymfomanickou hydrou oslavili. Dnes je spokojeně ženatý s prima holkou a čekají dítě. Ovšem znovu razí teorii, že má nejlepší rodinu, nejlepší práci, nejlepší auto, nejlepší tchýni, nejlepší bejvák, byl na nejlepší dovolené a čekají ho nejlepší vyhlídky. Po předchozím hororu není divu. Ale stejně…Pro některé lidi se posedlost růžovou jeví jako životní nutnost. Bez ohledu na to, zda k ní je či není důvod.

Zdravě skeptický jedinec, zvyklý vnímat celé spektrum barev, občas neví, jak s těmito růžovými „obrýlenci“ komunikovat. Zpochybnit jejich pseudo-jistoty a riskovat přátelství? Nebo přikyvovat líčenému kýči a pak se plísnit za pokrytectví? Docela dobrý trik je říct: Víš co, nech to uzrát a popovídáme si o tom za rok, jo? Teď se věnujme jinému tématu, například….