+420 602 201 698

Malé vánoční zamyšlení nad seriálem Most

Málokterý film nebo seriál jsem sledovala s takovým napětím a nadšením jako dánsko-švédský krimiseriál Most (Bron). Stojí za to ho zhlédnout nejen kvůli samotnému ději, ale i kvůli perfektně zvládnuté, komplexní psychologii jednotlivých postav i vztahů. Seriál je prost jakýchkoli amerických klišé, lidé se chovají a mluví přirozeně, prožívají slabosti, úzkosti i úchylky, najdeme zde ode všeho trochu, tak jako v životě.

Z hlediska seznamování je paradoxní a pozoruhodné, jak hlavní hrdinka, v podstatě autistická Saga, balí muže. Jednoduše přijde do baru a na projevený zájem reaguje dotazem: Chceš se se mnou vyspat u mě doma? Tím ctitele šokuje, nikoli však odpuzuje, a jelikož jde o atraktivní blondýnu, není co řešit a věc se ubírá „žádoucím směrem“. Saga je totálně emancipovaná, ekonomicky zajištěná a nezávislá. Proslula svými analytickými schopnostmi, u policie je považována za bezkonkurenční jedničku a požívá respektu svých kolegů. Přes most spojující Kodaň a Malmö sviští v Porsche, oblečena do dlouhého kabátu a černých kožených kalhot. Navenek bezemoční až robotická, ale maximálně férová a až neuvěřitelně upřímná, což často hraničí s netaktností. Přestože se jí daří rozlousknout sebetěžší případ, v mezilidských vztazích si počíná jako slon v porcelánu. O milence a obdivovatele nouzi nemá, působí jí však obrovské potíže snést partnerovu přítomnost a cokoli s ním sdílet.

Přestože na povolání gigola není nic obdivuhodného, doporučuji mrknout na scénku v druhé sérii, kdy muž s touto „profesí“ poprvé přichází ke klientce, jež si ho objednala. Ano, přesně tak se dostává žena do varu! Věci sice nakonec naberou jiný směr, ale to nic nemění na autenticitě znázorňovaného svádění. Jako inspirace se může hodit!

Ale víc než flirtem je tenhle temný severský thriller prošpikován dramaty a tragédiemi, což lze samozřejmě očekávat. Jsme svědky toho, k čemu může vést, zamiluje-li se mladíček do podnikatelky a místní celebrity, ještě k tomu z konzervativní rodiny. Nebo jak to dopadne, když naivní dívka naletí na sliby prolhaného podvodníčka a gamblera. Vidíme nabubřelé chování manželky místního magnáta a investora v nemocnici, kde má být podroben operaci. Pranýřována jsou aktuální sociální a společenská témata, ovšem kriminálním způsobem. Jak by ne, jde přece o thriller!

Hlavním motivem jedné ze sérií je kdysi dávno spáchaná nevěra. Co pro většinu lidí znamená „jen“ bolestnou zkušenost, kterou dříve či později zpracují a kráčejí dál, se v hlavě narušené osobnosti mění v tikající bombu, ohrožující nejen hlavní aktéry, ale i celé okolí. Stejný dopad mají v dětství prožité křivdy. Ty se nezapomínají ani nepromíjejí, nýbrž neustále živí vzpomínkami, jež vedou ke krvavé pomstě. O krev zde sice není nouze, ale ještě víc člověka mrazí z temnoty motivů zločinu.

Pod pojmem most si představujeme dva konce spojené něčím pevným. Abstraktně viděno to mohou být dva protipóly, které se k sobě snaží najít cestu. Tak je tomu i v tomto krimiseriálu. Saga Norénová, neschopná navázat citový vztah, se s muži sbližuje, čili staví pomyslný most, ale kvůli své emoční indispozici pouze prostřednictvím sexu. Muži, vesměs daleko empatičtější a citovější než ona, jí přesto vycházejí vstříc a díky jejich trpělivosti, toleranci a lásce tento most postupně sílí. Ukazuje se sice, že to nemusí být trvalé řešení a i sebevětší snaha se může minout účinkem, ale konec je překvapivě nadějný. Tak jako v životě….Každý mrak má přece světlý okraj! Kdo sází na jistotu, je odsouzen k věčnému strachu nebo životu o samotě. Je třeba jít do toho, nebát se, pracovat na sobě, dopřát si volnost a nešablonovitost.

Proto stavějme mosty, nikoli ostrovy izolace! Do nového roku vám přeji, aby ten váš most, vytvářený k blízké osobě, byl stejně krásný a pevný, jako je ten, co spojuje dánskou Kodaň se švédským Malmö.

Flirtohraní kreativně aneb jak to bude dál?

Žena je na večírku oslovena neznámým mužem. Celý večer se baví, pak ji muž pozve na skleničku do svého bytu. Tam ji čeká něco hodně, hodně překvapivého…Se sexem to ale nemá nic společného. Jak to bylo dál? Můžete hádat!

Nebo jiný začátek story….Podvedený muž kontaktuje agenturu, aby se vložila do hry a změnila poměr sil v jeho prospěch. Uspěl? Jak to s ním dopadlo?

Popelář se vydává za podnikatele a protože je atraktivní, balí ženy, u jakých by neměl sebemenší šanci, kdyby prozradil své pravé povolání. Jak se bude jeho story vyvíjet?

Nebo případ manželky, která má intenzivní pocit, že se ji někdo snaží zabít….Kdo? Proč? Je to tak? Přežije to? S jakým efektem?

Nic není zajímavější než příběhy a je vcelku jedno, jestli jsou reálné nebo fiktivní. I ty nejdivočejší fantazie někde mají reálný základ. Rádi se bojíme, dojímáme, rádi si domýšlíme, přemýšlíme, milujeme sdílení krásných příběhů a někdy se i necháváme poučit těmi dramatickými.

Všichni nějaký příběh prožíváme a s mnoha dalšími jsme konfrontováni, ať už přímo nebo nepřímo… a tak jsem si řekla, že je vtáhnu i do Flirtohraní. Přijďte si zahrát nějakou maximálně zajímavou, napínavou nebo naopak komickou story! Pravidla jsou jednoduchá a pochopíte je hned. Budete společně tvořit a při té příležitosti se báječně poznáte. Kreativita povznáší i spojuje, využijte této šance! Kde jinde se vám taková naskytne?

Těším se na vás…

Jak na to?

Občas slýchám názor, zejména od mužů, že vlastně „nemůžou“ za to, že se nemůžou seznámit, protože jde o blok emocionálního původu a s tím se vědomě nedá nic dělat…Ale kdo jiný s tím má něco dělat, než dotyčný sám? A jak jinak, než vědomě?? Pokud se tedy nepodrobí hypnóze, což taky není až tak jednoduché a na každého aplikovatelné.

Pamatuju se na jednoho nepříliš průbojného mladíka, který se při čtení referátů na střední škole vždycky potil a klepal trémou. Po maturitě se dal na MLM a z pouličního „oslovovatele“ náhodných kolemjdoucích se vypracoval až vrchol početné skupiny. Zajímavé na tom je, že udělal kariéru na bázi něčeho, co mu nejen nebylo vlastní, ale dokonce přímo cizí. Kdo by to byl do toho zakřiknutého hošíka s poďobaným obličejem řekl? Úspěch ho změnil k nepoznání. Štíhlý, vysportovaný, opálený, perfektní pleť, padnoucí oblek…Stal se z něj elegán každým coulem, šaramantní prodejce s citem pro potřeby zákazníka. Zázrak? Ne. On „jen“ chtěl…a to je právě to, ač tu běží.

Čím se liší nabízení určitého produktu od prezentace sebe samotného?

Princip je stejný, to druhé je dokonce mnohem lehčí. Zatímco u produktu, ať už jde o pojištění, kosmetika nebo prostředek na hubnutí, je třeba soustředit se na onu konkrétní věc a nějak šikovně ji někomu „vnutit“, při seznamování žádná omezení nesvazují. Rozhovor lze vést libovolným směrem, rozlétnout se do všech stran, přičemž hovořit o sobě není vůbec nutné. Člověk se nemusí nutit do komplimentů nebo se smát jako reklama na zubní implantáty, aby někoho zaujal. Stačí jen trocha fantazie, umět zavtipkovat nebo si ze sebe udělat srandu.

Tak jako například ve filmu Šaráda (Charade, řežie Stanley Donen, USA, 1963) , kde v hlavních rolích excelují Audrey Hepburn a Cary Grant. Seznámení obou protagonistů napomůže temperamentní dítko, které si muže vyhlédne jako terč pro svou vodní pistoli a řádně ho zleje. Mužova pozornost se z kluka přesune na sedící ženu, jejíž oči zakrývají sluneční brýle a ke klukovi evidentně nějak patří. Muž se jí zeptá, jestli se znají, a ona opáčí, proč si to myslí.
Už to je dost neformální start. Žena ho dále informuje, že už zná spoustu mužů a než někdo z nich umře, nemůže se seznamovat s jinými. To se jejímu protějšku líbí a podotkne, aby mu dala vědět, kdyby se to u některého z nich blížilo. Elegantní kráska mu vzápětí vytmaví, že jí stojí ve výhledu, což ho inspiruje k dotazu, jakému že dává přednost. Na to ona, že tomu, kde on právě stojí. Pak dojde na představování a když si muž vyslechne, že se jmenuje Lampertová, vyzvídá, jestli existuje i muž tohoto příjmení. Na to ona, že ano, on komentuje, že má tedy štěstí, což ona hned přebije argumentem, že se rozvádějí.

Dialog je to rozverný, brilantní, okořeněný inteligentní ironií, oba partneři si v něm vedou stejně pohotově a nešetří se. Konverzace hodná tajného agenta, jímž tento muž skutečně je, jak se vzápětí ukáže.

Pravda, při kontaktování osob v běžném životě se to agenty zrovna nehemží, ale co s nimi.

Po světě běhá dost konverzačně méně náročných a veskrze lidských sympaťáků, kteří ocení už ten fakt, že se na ně někdo usmál, pobavil je nebo překvapil.

Dalším pseudo-důvodem, proč se údajně nelze seznámit, bývá „nedostatek příležitostí“.

Jak to udělat, když oslovení vlastně vůbec nehodí? Dotyčná je zaneprázdněna pozorováním výlohy, objednáváním jídla, telefonováním, pročítáním zpráv v mobilu nebo jinou činností?

Zde opět zabrousím do svého oblíbeného světa filmu. Skoro všichni znají Šakala, výborné zpracování románu Fredericka Forsytha s Edwardem Foxem v hlavní roli. (Šakal/The Day of the Jackal, režie Fred Zinnemann, 1973, Velká Británie / Francie). V tomto špionážním thrilleru najdeme hned dvě situace perfektně zvládnutého vytvoření / chopení se příležitosti. V prvním případě pohledná dívka, jejímž úkolem je svést muže z Elysejského paláce a vytáhnout z něj informace, vyrazí na procházku se svým vlčákem do lesa, kudy dotyčný jezdí na koni. Jakmile pes zavětří koně, začne štěkat. V momentě, kdy se k nim jezdec přiblíží, dívka pouští vodítko a nechá psa koně atakovat, přičemž samozřejmě předstírá zděšení. Kůň se dle očekávání splaší a jezdce shodí. Dívka se k němu hned vrhne, pomáhá mu zvednout se ze země a nabízí, že zavolá sanitku, což muž odmítá. Není mu tak zle, aby nevnímal její krásu a výraznou ženskost, podtrženou vhodně zvolenými šaty. Není pochyb o tom, že se dílo zdařilo a dívka se stala jeho milenkou, neboť vše bylo načasováno tak, aby jeho rodina byla pryč a on měl volný byt….

Takový příklad je sice nebezpečný a rozhodně není hodný následování, ale i v běžném životě se často setkáváme s tím, že se někomu něco děje a potřebuje pomoc…Další využitou příležitostí k seznámení je v tomto filmu situace, kdy hlavní hrdina, profesionální zabiják Šakal, v horském hotelu balí krásnou dámu. Upoutá jeho pozornost, když ladně kráčí ze schodů do haly, kde se on v recepci právě zapisuje. Na první pohled ho uchvátí a nespustí ji z očí, inu, pravý lovec! Vyčká chvíle, kdy je jí naservírována káva do odlehlého salonku. Následuje ji, posadí se k jinému stolu a pozoruje, jak čte noviny. Pak se zvedne, jde k jejímu stolku a předstírá zájem o noviny a časopisy, které tam leží. Aniž by čekal, až ho žena zaregistruje a dá mu nějaké znamení, zeptá se, jestli je vedle ní volno…I v tomto případě jde o rozhovor nekonvenční. Šakal se dotáže, jestli ji tak moc zajímají ty časopisy, kde se píše jen o traktorech, na což ona odpoví, že je do kombajnů blázen a jeden takový by chtěla mít doma. Demonstruje to známý jev, že nejpůsobivější je překvapivá informace či nečekané chování. Kdo vsadí na anti-klišé, má vyhráno už na startu. Tak to zkuste! Máme tu léto, ideální čas na hledání nových lásek. A nemusíte na to jít takovým fofrem jako Šakal, který příležitosti využil tak dokonale, že ještě téhož večera zaklepal na dveře jejího pokoje a pochopitelně nebyl odmítnut…

I na rande platí: jak se do lesa volá…

Často slýchám nejrůznější rafinované pseudo-důvody, proč se někdo někde nemohl seznámit nebo proč nezapůsobil tak, jak chtěl: bylo málo času, strašné počasí, divná akce, špatně zvolená restaurace, příliš tvrdá lavička, opodál štěkal pes a přetrhl zásadní myšlenku… zkrátka vymyslet lze úplně cokoli, jen aby si člověk nemusel přiznat, že si za to může sám.

Na rozdíl od situací, kdy jsme vydáni na pospas někomu jinému, například řidiči nebo zubaři, jsme to na rande jen my, kdo má přímý vliv na dění, tedy i na chování protějšku.

Umíme-li se spontánně rozesmát, že jsme se polili právě doneseným nápojem, zakopli o zrádný schod, přeřekli se, je nanejvýš pravděpodobné, že i u partnera povolí ledy a dá k dobru nějakou legrační historku. Zkusme to dřív, než jím mrštíme do šuplete nemožných, nekomunikativních, absolutně nevhodných!

Občas neškodí připomenout si stará známá přísloví. Třeba: jak se z lesa volá, tak se z lesa ozývá. Nebo trochu syrovější: nenadávej na zrcadlo, …. nemáš-li tvář tak úplně rovnou (říká se to jinak, ale schválně volím tenhle přeslušnělý opis, který absurditu ještě podtrhuje). Čili než někoho odepíšeme, zamysleme se nad tím, co a jak jsme do toho lesa volali….

Trapné není zkusit to, ale o nic se nepokusit

Když se s muži bavím o seznamování, slýchám často argument, že by si připadali trapně, kdyby měli někoho oslovit. Že se to nedělá, není to slušné nebo šik, že se to prostě nehodí. O skutečném „balení“, spočívajícím v intenzivní komunikaci a nějakém tom doteku, ani nemluvě.

Nedávno se mě jeden známý zeptal, jak pozná, že má u ženy šanci. Jak vyzvědět, jestli s někým chodí nebo je single. Snubní prsten na její ruce neviděl, ale to přece nemusí nic znamenat. Mohla by být zadaná a jak by potom vypadal? Co by si o něm pomyslela? Tahle otázka se mi zasekla v paměti. Jak by vypadal – kdyby to na ni prostě jen tak zkusil??? No vypadal by přece jako docela normální chlap, řekla jsem mu, což ho ale zjevně vůbec nepotěšilo.

On si totiž přál být pochopen a utvrzen v tom, že se zachoval správně, když NIC nepodnikl a neznemožnil se. Takhle se může blamovat a schovávat za rafinovaně vymyšlenými bariérami dalších deset let, aby pak mohl tvrdit, že už je na tyhle věci starý a důvodem toho, proč nikoho nepotkal, je to, že měl smůlu. Vůbec jsem ho nešetřila a sdělila mu, že na správnou dávku jeho mužské „drzosti“ ta žena možná čekala.

Naopak tím, že se o nic nepokusil, u ní klesl a teď už tedy opravdu šanci mít nemusí. Tato informace ho však nijak nevyvedla z míry. Pohotově vyjmenoval řadu argumentů na obhajobu svého postoje a uzavřel je větou, že by to stejně bylo zbytečné, protože tak pěkná žena rozhodně nebude sama. Tak. A je to. Uzavřeno, odškrtnuto, zase jeden zabitý případ, zmařená šance. Ještě že jsou občas k vidění skuteční „hrdinové“ všedního dne, kteří si tak balamutící otázky nekladou a místo nich hned přístoupí k činu! Jedné úžasné „balicí“ scény, kdy to muž hodně pokročilého věku, takřka devadestátník, zkoušel na ženu o dobrých 30 let mladší, jsem se stala svědkem na čarodějnicích.

To byste koukali, jak mu to šlo! Čile běhal pro nápoje, kroužil kolem té dámy s lehkostí kočkovité šelmy, směle ji bral za ruku a občas líbnul na tvář. Ona držela a jen se tak uculovala, zjevně jí to dělalo dobře. I kdyby zůstalo jen u toho a k ničemu dalšímu nedošlo, zpříjemnili si ti dva poslední dubnový večer flirtíkem lehkým a příjemným jako jarní vánek. Takže nepřemýšlet, neanalyzovat, ale jít do toho!